Myslivost za časů koronaviru

Myslivost je činností, která se bezprostředně dotýká života v obcích a jako taková by měla být úzce tento život navázána.  V občanském životě to tak zpravidla je, protože myslivost tradičně k venkovu patří a místní její cíle a poslání chápou. Poněkud jiné je to s městy praktikujícími spíše industriální typ života a myslivost jako taková je i městským člověkem vnímána jinak než tradičním venkovským obyvatelstvem.  S ohledem na to, jak města, Mnichovo Hradiště nevyjímaje, postupně expandují a lidé mění svůj životní styl, zvyšuje se tlak na okolní přírodu ať už zástavbou, frekvencí dopravy nebo pobytem lidí v přírodě. Pro myslivost je charakteristické, že je vykonávána na velkém teritoriu zpravidla jenom několika dobrovolníky, je obecně považována spíše za činnost spolkovou a zájmovou. Ve skutečnosti je však myslivosti svojí povahou i cíli a povinnostmi zakotvenými v legislativě spíše činností veřejně prospěšnou a dokonce ve své podstatě jsou na ni zákonem přeneseny některé aktivity, které je nezbytné provádět, ale státní správa pro ně nemá žádný nástroj.  Mezi tyto činnosti patří především

1.       Hospodaření se zvěří.  Péče o zvěř, rozsah lovu a udržování stavů zvěře jsou přímo dozorovány a schvalovány státním dozorem. Myslivcům je v rámci plánování ponechávána zvěř odlovená v souladu s tímto hospodařením.

2.       Péče o zvěř zejména v zimním období nebo krizových režimech je ponechána zcela na mysliveckých subjektech. Jedná se zejména o přikrmování v době nouze, ochranu mláďat při zemědělských pracích, ochrana zvěře před střetem s dopravními prostředky, ochrana zvěře před pytláky a péče o ochranu mláďat v době kladení mláďat a sezení na vejcích před nezodpovědnou veřejností.

3.       Myslivecké spolky ve vlastní režii zajišťují rovněž část péče o krajinu a ochranu přírody.

4.       S ohledem na nepříznivý vývoj klimatu jsou spolky aktivní při řešení nedostatku vody v krajině budováním napajedel, remízků případně mokřadů…

5.        Stát přenáší v plné míře povinnost tlumení přemnožené škodné zvěře a nepůvodních druhů na myslivecké spolky, neboť není k dispozici jiný subjekt pro výkon této specializované činnosti.

6.       Tlumení přemnožené zvěře z hlediska škod, bezpečnosti občanů a šíření nákaz je rovněž bezúplatně prováděna mysliveckými spolky.

7.       Zcela dobrovolně a jaksi navíc řada mysliveckých spolků zajišťuje osvětu k ochraně přírody a krajiny (naučné stezky, akce pro veřejnost, např. dětské dny, myslivecké stezky pod.) případně společenské akce (plesy, přehlídky trofejí) apod.

8.       Významnou aktivitou mysliveckých spolků je vyhledávání a likvidace kadáverů uhynulé a zejména poražené zvěře. Pokud by tato povinnost byla převedena na obce, představovala by organizačně a finančně velmi náročnou povinnost (např. v případě Mnichova Hradiště by se v současné době jednalo zajištění sběru a likvidace přibližně 20-30 ks spárkaté zvěře ročně, což při likvidaci ve veterinárním asanačním ústavu, jež je pro obce povinná, by představovalo náklady kolem 30-40 tis. Kč a další službu a nutné vybavení pro městskou policii.

9.        Neustálé zásahy do honitby stálou výstavbou představují nejenom razantní snižování honebních ploch a tedy místa pro zvěř, v souvislosti s tím narůstá rozsah vycházkově-sportovní ch aktivit v okolních lokalitách, jedná se zejména o vycházky se psy anebo sportovní aktivity, kde nepoučení nebo nedisciplinovaní občané podnikají doslova hlučné výpravy do VŠECH lokalit v okolí cestou necestou. Zvěř tak nemá v létě ani v zimě žádnou možnost odpočinku.  Krom toho se za občanskou vybavenost považují různé běžecké a cyklotrasy, které nerespektují ani klidová místa a odchylují se od tradičních cest, takže krajina se postupně mění v společenské korzo.

10.   Myslivecké spolky pronajímají honitbu k výkonu práva myslivosti, které je spojeno s lovem, tedy s částečným zhodnocením myslivecké péče a současné i chovatelským výběrem.   Finanční prostředky jsou v plné výši použity k financování myslivecké činnosti.

To jenom hrubé rysy charakterizující myslivost.  Většinou si ani občané ani obce neuvědomují, jakou službu veřejnosti myslivost přináší. Často jsou proto myslivecké činnosti  nerespektovány a na jejich úkor jsou upřednostňovány volnočasové aktivity, hospodářská činnost a podobně.   Zřizovány jsou přehuštěné sítě cest a stezek, které procházejí v terénu, kde se pohyb veřejnosti ani očekávat nedá ani v prostoru ani v čase (dlouho po setmění a přímo pod posedy a kazatelnami), ačkoli je v honitbě dostatek polních a lesních cest, neomezený a k přírodě bezohledný pohyb a aktivity zneklidňují zvěř, vedou k jejímu vyčerpání, hynutí mláďat a podobně.

Veškeré příjmy myslivecké společnosti pramení z prodeje ulovené zvěře a osobních finančních příspěvků členů. Na zřizování mysliveckých políček a některé technické prostředky ( např. lapací klece na divoká prasata) stát v poslední době přispívá určitými dotacemi, které však jsou účelové a představují zlomek z nákladů na činnost.   Honitba je pro výkon mysliveckého práva pronajímána a myslivci tedy i pronájem honitby hradí ze svých prostředků. V současné době je jediný zdroj příjmů, tedy prodej ulovené zvěře, výrazně snížen jednak v důsledku protipandemických opatření jednak v důsledku zhoršování možnosti lovu z důvodů uvedených výše.  Malé obce, které tradičně význam myslivosti vnímají, často přispívají v rámci rozpočtu obce na činnost mysliveckých spolků (zdůrazňuji ne loveckých družstev), města však tuto vazbu zpravidla ztratila a pokud obce v jejich blízkosti nemají vlastní zastupitelstva, tato podpora se zcela vytratila. Doposud jsme tento problém neřešili, protože se nám dařilo náklady krýt z vlastních zdrojů, v posledních letech však situace z výšeuvedených důvodů rychle zhoršuje a již nyní evidujeme za loňský rok ztrátu přes 20 tis. Kč. Je na nás zvážit další možnosti a přístupy k myslivecké činnosti v dnešní době.

MVDr. Jiří Šimůnek, CSc.

Předseda Mysliveckého spolku U Obůrky, z.s.