Kachní hony pro mě bývají myslivecky velmi atraktivní. Začíná lovecká sezóna a setkání s kamarády myslivci v poklidné a trochu slavnostní atmosféře v loveckém oděvu, slavnostní nástup a povznesená nálada, to je to na co se těšívám. Když se k tomu přidá ještě pěkné počasí, postávám rád na stanovišti někde na břehu Arnošťáku, dívám se na vodu a je mi dobře. To rázem zapomenu na strasti a trable, které myslivost často doprovázení a dokonce pustím na chvilku z hlavy i některé podrazy a naschvály, jež musíme snášet. Na zrcadle se hašteří kachny, ozývají se lysky a na hrázi už netrpělivě vykukuje Pavel H., který se nemůže dočkat prvního opeřence. Stejně tomu bylo i minulou sobotu. Sešli jsme se v hojném počtu (12, z toho 2 hosté) a po dlouhém debatování o jakési hrázi u Přepeř, myslím, že šlo o to jestli tam 25 let je nebo není (protagonista ing. Holas ml.), jsme vyrazili do leče. Předtím ale ouha, změna. Lovci nebyli na stanoviště zaváděni závodčím, ale svá stanoviště už předem losovali z k