KACHNY

Kachní hony pro mě bývají myslivecky velmi atraktivní. Začíná lovecká sezóna a setkání s kamarády myslivci v poklidné a trochu slavnostní atmosféře v loveckém oděvu, slavnostní nástup a povznesená nálada, to je to na co se těšívám. Když se k tomu přidá ještě pěkné počasí, postávám rád na stanovišti někde na břehu Arnošťáku, dívám se na vodu a je mi dobře. To rázem zapomenu na strasti a trable, které myslivost často doprovázení a dokonce pustím na chvilku z hlavy i některé podrazy a naschvály, jež musíme snášet. Na zrcadle se hašteří kachny, ozývají se
lysky a na hrázi už netrpělivě vykukuje Pavel H., který se nemůže dočkat prvního opeřence.

Stejně tomu bylo i minulou sobotu. Sešli jsme se v hojném počtu (12, z toho 2 hosté) a po dlouhém debatování o jakési hrázi u Přepeř, myslím, že šlo o to jestli tam 25 let je nebo není (protagonista ing. Holas ml.), jsme vyrazili do leče. Předtím ale ouha, změna. Lovci nebyli na stanoviště zaváděni závodčím, ale svá stanoviště už předem losovali z klobouku a mohli si je ověřit na satelitní mapě rybníku. To značně znervóznělo vyznavače "svých místeček", ale nakonec se vše uklidnilo a lovci zaujali pozice podle svých losů. Martin H. a Jarka Šorejs jako vůdci psů toto štěstí neměli a vyrazili do leče. Obával jsem se, že vodní ptactvo bude pryč, jsa vyplašeno šmejdivými obyvateli Podolí, ale asi se už jablka nesbírají, takže osazenstvo rybníka začalo vytahovat a ukazovat se lovcům. Pravda, ran bylo mnoho, napětí ze všech přímo vyzařovalo, na výřadu však v konečné fázi bylo pouze 8 ks. Co naplat, první hon bývá takový. Dlužno říci, že na večerním tahu, opět krásném, byl úlovek stejný. A to se nás účastnilo jenom polovička lovců, ostatní se věnovali debužírování na chatě.