U Obůrky za časů pandemie

Tak i nás myslivce ta pandemie nepříjemně zasáhla. Kromě celé řady osobních i pracovních komplikací nám například znemožnila konání výroční členské schůze, společnéých brigád ale i jiných mysliveckých akcí tvořících základ naší spolkové činnosti. Např. výborovou schůzi budeme mít teprve toto pondělí, členská schůze bude pravděpodobně až v červnu. Ale to by nebylo nic, co by mělo paralyzovat činnost spolku. Funkce máme, počítače a mobily také, tak proč naříkat nebo se vymlouvat?

Zaznamenal jsem, že řada našich členů respektuje ustanovení provozního řádu a bez čekání na výzvy výboru či mysliveckého hospodáře provedli (bohužel ne všichni) asanaci mysliveckých krmných zařízení. Zrovna tak je v honitbě vidět celá řada opravených nebo zásadním způsobem zrekonstruovaných posedů a kazatelen, opraveny či upraveny jsou obě voliéry, na rybníku je zřízena zcela nová bytelná lávka a na ní umístěna násypka s krmivem pro kachny, jsou opracována a oseta všechna myslivecká políčka, kolem cest, kde se v honitbě promenují naši drazí spoluobčané, je instalována řada nových informačních a osvětových tabulí a další a další. Ve mně osobně vyvolává pocit uspokojení, že máme členy, kteří vědí, co myslivost potřebuje, vědí, co je třeba udělat a udělají to. Posiluje to ve mně naději, že se spolkem to není tak zlé a i do budoucna bude zvládat to množství práce, které jej čeká.

Samozřejmě, myslivost není jenom o lovu a brigádách. V dobách sucha je třeba intenzivně myslet na napajedla,která jsme zřídili jenom a právě proto, že v určitých lokalitách je o vodu nouze. Jsou členové, kteří péči o napajedla převzali na sebe a vodu doplňují, což je velmi náročné a pracné. Toto období je pro myslivost obzvláště obtížné, neboť matky kladou mláďata a paradoxně jejich největším nepřítelem nejsou ani tak predátoři, jako intenzivní zemědělská výroba a nezodpovědní spoluobčané. kterým přece nebude nikdo vykládat, že volný pohyb psů v honitně je nezákonný. Rovněž tak i v 21. století (nebo právě v něm) existují ještě lidé, kteří v dobré víře seberou v porostu jakékoliv mládě a už shánějí záchrannou stanici, aby pro něj udělali to, jak sami věří, nejlepší, namísto toho, aby jej ponechali na místě v klidu, aby se o ně mohla postarat vlastní matka jistě dlící v blízkosti. Všichni to známe a každoročně si z toho zoufáme. Proto ty tabule podél cest, proto články do tisku, proto tyhle řádky. I ČMMJ sputila kampaň na ochranu mláďat, kampaň na ochranu srnčat před posečením. V naší honitbě jsou poměrně rozsáhlé výměry vojtěšky, proto i letos jsme v předpokládané době seče předem instalovali plašiče a porosty prošli se psy, dokonce dvakrát. Dvakrát jsme se naopak o seči nedozvěděli, takže jsme nemohli žádná preventivní opatření realizovat.

Zmínil jsem se o predátorech: je samozřejmé, že drobné zvěři na jaře a v létě nejvíce pomůžeme tlumením škodné a lovem prasat, ke kterému jsme vázáni i snahou o omezování škod na zemědělských kulturách. I v této oblasti se někteří členové vyznamenávají, ale bohužel jenom někteří. Je třeba aby všichni chodili na čekanou nebo vyráželi na šoulačky, protože u televizoru na gauči doma svoje myslivecké povinnosti nesplní.

A co víc: je doba lovu srnců, důležitý čas, kdy myslivci by měli promyšleným, ale důsledných odstřelem nyní zejména srnců 1. věkové třídy, odlovit jedince, kteří nejsou vhodní k dalšímu chovu. Plánovaný odlov je třeba důsledně dodržet z mnoha důvodů, které myslivci dobře znají, včetně těch finančních. Protože výkupny zvěře nefungují, je velmi vhodné nabízet i i předběžně odlovenou zvěřinu známým, abychom ji mohli tržně realizovat. Myslivost je činnost finančně velmi náročná, kterou financujeme především z vlastních zdrojů, a ty jsou omezené. Proto je třeba využít dostupné zdroje v co největší kmožné míře.

Dalo by se psát více a více, ale teď je čas vzít kulobrok a jít se posadit na čekanou, aby nezůstalo jenom u slov.

Všem členům MS i ostatním kamarádům myslivcům

LOVU ZDAR.

Jiří Šimůnek st., předseda MS