Sobotní brigáda

Počínající jaro a pocit pracovních dluhů k loňskému pracovnímu plánu, zejména pak zdaleka nedokončená voliéra, ve mně vyvolaly nutkání aktivity, a tak jsem svolal brigádu na chatu. Meteorologická předpověď dávala tušit úspěšný den, SMS zprávy potvrzující účast také, a tak jsem nakoupil pivo, buřty, čerstvý chléb a rum, aby zase nebyla SUCHÁ, sbalil nějaké nářadí, hlavně štípačky a kombinačky, a vyrazil. Lilo jako z konve, ale několik zodpovědných nadšenců (Martin Váňa, Pavel Hořák, ing. Holas ml. a Jarka Trávníček) už na mě čekali. Ta co bude? Páni Pospíšilové už tu byli od osmi, tak alespoň změřili, jestli voliéra pojme plánovaných sto bažantíků. Hrklo ve mně: prý jsem jim na SMS napsal špatný čas. Aby mě husa kopla. Zkusil jsem se alespoň telefonicky omluvit. Je to z toho spěchu, jak nic nestíhám, potom se snadno na počítači přehmátnu na klávesnici… Ale teď už se nedá nic dělat. Voliéru v tom dešti a počtu necháme na příště. Kolem chaty je dost jiných restů. Předseda RK během několika vteřin zcela rozštípal kredenc hyzdící už několik měsíců zápraží chaty, Martin Váňa promptně rozdělal oheň, ostatní sbírali klacíky, uklízeli již hnijící polénka na topení, která vykoukla z pod sněhu, zametali, hrabali a Jarda Trávníček se dal do ořezávání jakýchsi přebytečných segmentů z kostry voliéry. Za své vzala i stará rozbitá okna za kolnou, povalující se železné odřezky a plechy. Vše připraveno na odvoz do šrotu. Čas rychle plynul a deště ubývalo. Souběžně s tím se alespoň trochu vylepšil pohled na okolí chaty. Dobrý začátek, ale jenom pouhý začátek a snad motivace pro ostatní. A představte si, přeci jenom byla nakonec suchá. Na pivo ani buřty v pracovním zápalu nedošlo. Tak snad příště.