ZELENÁ JE NAŠE BARVA
Ano zelená, a nejen ta, ale i další barvy, jako například barva hnědá či našedivělá, patří odjakživa k myslivcům, a všemu ostatnímu kolem čeho se česká myslivost točí. Vše začalo již počátkem 16. století, kdy první čeští myslivci chodili v šedém či zeleném barchánovém kabátci, který se měl svým zbarvením přiblížit barvám okolní krajiny. A právě v této době se při lovech šlechty stále více začala uplatňovat barva oblečení hnědá, šedivá, ale hlavně zelená. Postupem času se střih mysliveckých oděvů měnil a majitelé různych panství začali zavádět pro své myslivce různé stejnokroje, přesto však nadále zůstala hlavní barvou zelená.Tato krásná tradice se v myslivosti držela po celou dobu jejího vývoje až do dnešní doby, ve které se ale začíná něco měnit, tradice začíná ustupovat.
Píše se rok 2004 a pokrok spolu s módními trendy se nevyhýbá ani myslivosti. Na trh přicházejí nové typy střel, nové zbraně, nové tkaniny, ale i nový trend v oblékání. Rok od roku můžeme sami pozorovat, že na honech, bálech či jiných mysliveckých akcích je stále více českých myslivců oblečených v různých druzích maskovacích obleků a některým na nich nechybí ani vlajka, ze které armády oné země uniforma pochází. Toto že má být etika oblékání vyučující se v kurzech, kde uchazeč skládá své první myslivecké zkoušky? Sám sice provozuji myslivost jen několik let, ale zato mám ještě v živé paměti, jak nám vyučující v předmětu myslivost neustále vtloukal do hlav, že z tradice a z úcty k našim mysliveckým předkům bychom se měli také tak oblékat, rozhodně neměl na mysli ,,MASKÁČE"! Co si má potom o tom všem pomyslet nový adept, který se po složení zkoušek dostane do sdružení, kde si někteří členové hrají snad na vojáky či americké rangery, nosící jen maskovací oděvy. Nejsme v Americe, a už vůbec ne ve válce, tam by se maskáče snad uplatnily!! Z koho si pak mladí adepti mají brát příklad? Na co potom máme u zkoušek z myslivosti předmět s názvem Myslivecká výchova, mravy, zvyky a tradice v myslivosti? To bychom mohli tento předmět rovnou vypustit a nahradit ho předmětem úplně jiným, například "armáda náš vzor"! To se ale, doufám, nestane. Jenže posuďte sami. Jen na málokterém honu se setkáme s případem, že by účastník honu oblečen v maskáčích byl od vedoucího honu nebo jiného myslivce napomenut za to, že je nevhodně na hon ustrojen, a byla mu tím zamítnuta účast na honu. Skoro všude se to přehlíží a dělá se, jako že nic. Nejenže to nemá myslivost v dnešní době vůbec lehké, neustále je středem zájmu všech médií, přesto si to ještě dokážeme zhoršit tím, že se mezi sebou neumíme domluvit. Nemyslete si, i veřejnost má oči, a ráda pozoruje, jak se myslivci chovají a jak oblékají. Kupříkladu v Německu či Rakousku je myslivost otázkou prestiže, a myslivecký oblek je jedním z hlavních prostředků. jak dávají tamější myslivci svou hrdost najevo. To u nás vládne pravý opak. Jen málo z myslivců si dobrovolně vezme na bál či okresní výstavu trofejí oblek.To si někteří raději obléknou zelenou košili spolu s modrými riflemi, jen aby se neřeklo. A výmluvy formátu, že nemají dost peněz na kvalitní značkové myslivecké oblečení, jsou holý nesmysl. Nikdo nikoho nenutí aby si kupoval oblečení značkové od renomovaných zahraničních firem. Myslím si, že za cenu, za kterou kupují maskáče, se dá jistě koupit i oblečení zelené. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že spousta oblečení vhodného na denní pochůzky honitbou, které svým zbarvením i střihem odpovídá požadavkům myslivosti, lze bez problému zakoupit i ve spoustě myslivecky nespecializovaných prodejen, dokonce někdy i v hypermarketech. Stačí se jen pořádně kolem sebe dívat. Věřím, že nakonec nebudou čeští myslivci jen jako armáda maskovaných střelců, ale že si konečně mnozí z nás uvědomí, co svým maskáčovým oblékáním způsobují. Jsme přece myslivci, tak na to buďme alespoň náležitě hrdi.
Píše se rok 2004 a pokrok spolu s módními trendy se nevyhýbá ani myslivosti. Na trh přicházejí nové typy střel, nové zbraně, nové tkaniny, ale i nový trend v oblékání. Rok od roku můžeme sami pozorovat, že na honech, bálech či jiných mysliveckých akcích je stále více českých myslivců oblečených v různých druzích maskovacích obleků a některým na nich nechybí ani vlajka, ze které armády oné země uniforma pochází. Toto že má být etika oblékání vyučující se v kurzech, kde uchazeč skládá své první myslivecké zkoušky? Sám sice provozuji myslivost jen několik let, ale zato mám ještě v živé paměti, jak nám vyučující v předmětu myslivost neustále vtloukal do hlav, že z tradice a z úcty k našim mysliveckým předkům bychom se měli také tak oblékat, rozhodně neměl na mysli ,,MASKÁČE"! Co si má potom o tom všem pomyslet nový adept, který se po složení zkoušek dostane do sdružení, kde si někteří členové hrají snad na vojáky či americké rangery, nosící jen maskovací oděvy. Nejsme v Americe, a už vůbec ne ve válce, tam by se maskáče snad uplatnily!! Z koho si pak mladí adepti mají brát příklad? Na co potom máme u zkoušek z myslivosti předmět s názvem Myslivecká výchova, mravy, zvyky a tradice v myslivosti? To bychom mohli tento předmět rovnou vypustit a nahradit ho předmětem úplně jiným, například "armáda náš vzor"! To se ale, doufám, nestane. Jenže posuďte sami. Jen na málokterém honu se setkáme s případem, že by účastník honu oblečen v maskáčích byl od vedoucího honu nebo jiného myslivce napomenut za to, že je nevhodně na hon ustrojen, a byla mu tím zamítnuta účast na honu. Skoro všude se to přehlíží a dělá se, jako že nic. Nejenže to nemá myslivost v dnešní době vůbec lehké, neustále je středem zájmu všech médií, přesto si to ještě dokážeme zhoršit tím, že se mezi sebou neumíme domluvit. Nemyslete si, i veřejnost má oči, a ráda pozoruje, jak se myslivci chovají a jak oblékají. Kupříkladu v Německu či Rakousku je myslivost otázkou prestiže, a myslivecký oblek je jedním z hlavních prostředků. jak dávají tamější myslivci svou hrdost najevo. To u nás vládne pravý opak. Jen málo z myslivců si dobrovolně vezme na bál či okresní výstavu trofejí oblek.To si někteří raději obléknou zelenou košili spolu s modrými riflemi, jen aby se neřeklo. A výmluvy formátu, že nemají dost peněz na kvalitní značkové myslivecké oblečení, jsou holý nesmysl. Nikdo nikoho nenutí aby si kupoval oblečení značkové od renomovaných zahraničních firem. Myslím si, že za cenu, za kterou kupují maskáče, se dá jistě koupit i oblečení zelené. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že spousta oblečení vhodného na denní pochůzky honitbou, které svým zbarvením i střihem odpovídá požadavkům myslivosti, lze bez problému zakoupit i ve spoustě myslivecky nespecializovaných prodejen, dokonce někdy i v hypermarketech. Stačí se jen pořádně kolem sebe dívat. Věřím, že nakonec nebudou čeští myslivci jen jako armáda maskovaných střelců, ale že si konečně mnozí z nás uvědomí, co svým maskáčovým oblékáním způsobují. Jsme přece myslivci, tak na to buďme alespoň náležitě hrdi.
Jan ŠOKALA (2004)
Komentáře
Okomentovat