Tradiční myslivecký ples, tentokráte zase v Hoškovicích

Myslivecký ples patří do náplně práce a centra zájmu našeho MS již tradičně. Nejinak tomu bylo i letos. Sice jsme po zkušenostech z minulých let tušili možné komplikace, nakonec jsme však usoudili, že jiná cesta stejně není, a začali připravovat ples. Po uzavření sálu ve Březině a špatných zkušenostech s Olšinským dřívějším hospodským jsme došli k logickému rozhodnutí, že ples bude v Hoškovicích. První varování přišlo na členské schůzi, která měla jako hlavní bod organizaci plesu, protože hlavní organizátor Jarka Šorejs odjel na hory a nás ponechal v klidu s poznámkou, že vše je připraveno. Rozpačitě jsme po sobě na oné schůzi otáčeli oči a nakonec jsme se rozhodli přes "naprostou připravenost" organizovat dál. Druhého varování se nám dostalo 3 dny před konáním plesu, když se shromáždili dobrovolníci na zdobení sálu, ale hospoda zůstala uzavřená a zjevně opuštěná. Náhradní zdobiči o den později se již do sálu vnutili, byli ale trochu v šoku z toho, jak interiér vypadal. Síla kolektivu je ale veliká a tak organizace plesu nabírala na otáčkách, i když někteří "Olšiňáci", hlavně Pavel H., začali prosazovat myšlenku vše přesunout na Olšinu, kde na nás údajně čekali, aby nás mohli hýčkat. Avšak tvrdý chlap překážkám neuhýbá, řekli jsme si a razili si cestu k sobotnímu večeru. U Holasů se lepila tombola, drancovací sbor v čele s Jarkou Tr. obcházel sponzory a pan Smolík v horečkách pravidelně kontroloval stav zvěřiny určené pro tombolu. Rovněž vstupenky (letos velmi vydařené) byly v prodeji. Jenom ty plakáty bylo nějak málo vidět, i když opravdu visely. Konečně to bylo tu, den D: Komando myslivců poněkud nervózně vtrhlo do Hospody v Hoškovicích a počalo konat závěrečné práce. Bylo mi podezřelé, když jsem v jedenáct dorazil na místo přinést svoji trošku do mlýna a také svoji zodpovědnou hlavu na trh, že na radiátorech v sále byla jinovatka, na parketách 2 cm bláta a místy v parketách otvory, snad po myších. Záchody vypadaly jako po řepné kampani, kromě bahna byla na zemi dámské toalety 10 cm tlustá vrstva ledu, z níž vykukovaly jakési hadříky. Rovněž mísa byla "samý led". Tombolové lístky ale zdárně značily jednotlivé ceny a na tombolovém stojanu, ze stropu a po stěnách atmosféru poněkud vylepšovaly rozvěšené větvičky jehličnanů. Několik místních dobrovolníků (Váňovi) se snažilo pomoci ze všech sil. Zástupce hospodského nám oznámil, že nevěděl, že budeme potřebovat ubrusy… V tomto duchu vlastně probíhalo vše. Představa katastrofy nabývala reálných rozměrů. Dojeli jsme do Kněžmosta vypůjčit si plynové topidlo zvané raketa a umístili je v sále, potom následovalo velké kolektivní úsilí s cílem odstranit z toalet nejprve led, potom hadry a nakonec bahno a špínu, dojet do obchodu pro led, Savo, osvěžovače vzduchu… Darmo mluvit. Ale ples se konal. A snad mohu říci, že se i vydařil. Prodaných 1600 lístků do tomboly, vylosovaných 180 cen a téměř obsazený sál to snad potvrzují. A domů odcházeli poslední po čtvrté hodině ranní. Já s nimi. Spadl ze mne balvan katastrofy. Když se spokojení poslední hosté se slovy chvály rozcházeli, říkal jsem si, že s těmi kluky mysliveckými to není lehké, ale nakonec vždycky zvládnou neuvěřitelné věci. Dlužno říci, že hudba made in Jurišica tomu také dost pomohla. Přesto si neodpustím jednu osobní poznámku nakonec. Jestli ještě někdy budeme pořádat ples, tak s plesovým výborem a nikdy jinak.
20.1.2009