Jak jsme lovili zajíce

Hony jsou i v našem mysliveckém sdružení vrcholem sezóny. Tedy ne myslivecké ale lovecké. Pro sesutí voliéry a smůlu na černou jsme letos mnoho příležitostí lovit kolektivně neměli, ale druhý hon plánovaný na 27. prosince sliboval užít si v myslivecké společnosti kamarádů na lovu to nejlepší. Možná před začátkem panovala trochu nervozita, protože jsme se po řadě let zase rozhodli přestat neracionálně hájit zaječí zvěř vysoce překračující kmenové stavy stanovené pro námi obhospodařovanou honitbu a několik ušáků ulovit. Abychom se chovali k této úžasné zvěři, kterou máme rádi a snažíme se o ni pečlivě starat, co nejšetrněji, rozhodli jsme se lov provést ve dvou lečích: jednou byl sad pod bažantnicí, kde ušáci sadařovi páchají značné škody na kultuře, druhou lečí potom bylo pole mezi Mnichovým Hradištěm a Hoškovicemi, pole sevřené silnicí a železniční tratí, kde jsou na této zvěři páchány značné ztráty dopravními prostředky. Navíc jsme si domluvili šetřit zaječky a lovit pouze myslivecky, to je na správnou vzdálenost. Potom jsme vyrazili. Ostatní nechám na fotodokumentaci v sekci obrázky, jenom musím konstatovat, že jsme celkem ulovili 16 ks zaječí zvěře, z toho 10 ramlíků a 6 zaječek. 3 kusy jsme ponechali jako ceny do tomboly na Poslední leč, 5 ks jsme rozdělili mezi starší členy a ostatní kusy byly uchovány do tomboly na ples. Shodli jsme se, že hon se velmi vydařil, myslivecké cti bylo učiněno za dost a poslední leč byla nejenom místem opakovaného rozebírání tohoto hezkého dne a jednotlivých loveckých zážitků, ale i příjemného přátelského posezení myslivců s jejich manželkami a přítelkyněmi. Kdo nepřišel, o mnoho přišel. Je otázkou, proč se potom na lesáckých plesech od našeho člena (p. Pospíšila mladšího), kterého jsme ve sdružení celý rok neviděli, dověděli přítomní o tom, jak jsme "do těch zajíců řezali…" Že by jenom nedostatek informací? Nebo snaha o pošpinění MS Obůrka Březina? Snad nám to jednou řekne. Vždyť lesáci přeci jsou ti správní chlapi!